Přiznám se, že jsem od tohohle seriálu čekala něco naprosto jiného. Už ani nevím, jak jsem na něj přišla (nejspíš se mi líbil plakát), ale myslela jsem si, že půjde o vyloženě dětský seriál (vždyť hlavní hrdince je třináct) a že mě po pár epizodách, nejpozději po první sérii, nebude bavit, ale opak byl pravdou. Hned po prvních dvou dílech jsem si seriál doslova zamilovala kvůli tomu,
Hlavní hrdinka Anne (ve slovenském dabingu, na který jsem koukala, se představuje jako Anna s dvěma N, což vzhledem k názvu seriálu vyznívá trochu divně, byť chápu, že se tvůrci snažili nějak odlišit od předchozích seriálových zpracování) je sirotek a děj začíná ve chvíli, kdy přijíždí na farmu postarších sourozenců Cuthbertových, kteří se rozhodli adoptovat sirotka (chlapce), aby jim vypomáhal na farmě, protože stárnou, ale v sirotčinci udělají chybu a pošlou jim tohle zrzavé a nespoutané děvče. Anne je neskutečně ukecaná a prvních pět minut jsem si říkala, že to bude přesně ten dětský svět, jak jsem čekala, ale pak se to rozběhlo a její ukecanost jakoby ustoupí do pozadí jako jeden z jejích povahových rysů, a vy pak vnímáte mnohem víc všechny ostatní věci, než že Anne pořád o něčem vypráví a fantazíruje :o). Přesně jak divák tuší, Anne neměla lehký život, a ani její začátky v Zeleném domě, jak se farma Cuthbertových jmenuje, není vůbec jednoduchý. Seriál má všeobecně hodně dojemných momentů, ale hádám, že to je taky jeden z důvodů, proč se mi tolik líbil – že překypuje emocemi :o). I když se přiznám, že jsem ani v nejmenším nebyla připravená na to, jaký to vlastně bude útok na city, a první dvě epizody mě slušně převálcovaly :o)
Jak už jsem říkala, kromě takových těch každodenních a ne až tak závažných slastí a strastí dospívání, se v seriálu řeší i mnohem závažnější témata jako gayové a lesbičky, rasové předsudky vůči černochům a indiánům nebo ženská práva. Nečetla jsem knižní předlohu s názvem Anna ze Zeleného domu, takže upřímně fakt nevím, kde všude se jí autoři seriálu drželi, a co už je jejich fantazií a nadstavbou, aby to bylo aktuální, ale přiznám se, že nic z toho nepůsobilo v ději násilně (snad jen Colea klidně mohli nechat pouze klukem s uměleckým nadáním, který se tím pádem od všech farmářských synků odlišuje, a ne z toho hned dělat bůhvíco, ale ani tak jsem s tím neměla problém). Vyprávění díky tomu nechybí skryté moudro, byť si samozřejmě uvědomuju, že dost věci je v seriálu malinko přikrášlených a asi by ve skutečnosti nedopadlo takhle dobře, ale to nenarušuje rovnováhu a já se přiznám, že jsem za každý takový moment moc ráda, protože to dodává seriálu krásnou atmosféru jakési pohody a bezpečí :o)
Jinak nejvíc zbožňuju postavu mlčenlivého Matthewa Cuthberta, protože vždycky uhodí hřebíček na hlavičku a projeví naprosto přesné obavy o to, co je podstatou, takže zatímco se jeho přísnější sestra Marilla pohoršuje nad tím, co zas Anne provedla, on se strachuje o Anne a přemýšlí, co ji k tomu vedlo nebo jestli jí to nějak neublíží. Prostě k pomilování :o). V seriálu nechybí ani hodně vtipné momenty, třeba když Anne při divadelním představení shání lopatu (Anne: "Potřebuju lopatu. Je to velmi naléhavé. Josie Pyeová vážně onemocněla." a Marilla odvětí: "A co s ní chceš dělat? Pochovat ji?"), nebo jak před přijímacími zkouškami všichni nervózně pobíhali před školou, někdo s papírovým pytlíkem, do kterého dýchal, někdo do něj zvracel... :o). A k zahození nebyla ani historka s obarvenými vlasy (která z dívek tohle během svého dospívání nezažila, že :o). Zkrátka a dobře, jakkoli je ten název rozpačitý, mně se Anne s E na konci opravdu hodně líbila, a byť nekončí nijak okatě otevřeně, klidně bych si uměla představit další sérii (nebo i několik), na kterou bych se s chutí koukla :o)